Stanovisko ČLK k novele vyhlášky o způsobu předepisování léčivých přípravků

 
Ministerstvo zdravotnictví dezinformuje veřejnost i lékaře, neboť opakovaně tvrdí, že od 1. 2. 2004 budou lékaři informovat pacienty o výši doplatků na léky (rozhovor ministryně zdravotnictví pro BBC ze 30. 1. 2004), dále, že pacient bude podepisovat, zda souhlasí s doplatkem za lék (Blesk str. 2., 2. 2. 2004), nebo - lékař je povinen pacientovi sdělit, zda má lék doplatek či nikoliv. Současně ministerstvo hovoří o tom, že "průpis" léku má být založen do zdravotnické dokumentace.

Lékaři bohužel nemohou pacienty vždy a plně informovat o tom, zda je na nějaký lék doplatek či nikoliv. Nejde o neochotu lékařů, ale o důsledek způsobu tvorby cen léků v České republice. Lékař by si teoreticky mohl zjistit pouze výši úhrady toho kterého léku od zdravotní pojišťovny. Z výše úhrady však nelze zjistit výslednou cenu v té které lékárně. Každá lékárna totiž může stejný lék nakoupit za jinou cenu a současně si může stanovit i vlastní přirážku až do výše stanovené závaznými právními předpisy. Výsledná cena léku je tedy v každé lékárně trochu jiná, přičemž zdravotní pojišťovna vždy hradí stále stejnou částku, tedy v každé lékárně je naprosto rozdílný doplatek. Běžně se stává, že v jedné lékárně je stejný lék bez doplatku, zatímco v sousední je několikasetkorunový doplatek. Mimo to se výše doplatků v lékárně stále mění podle toho za jakou cenu právě lékárna lék nakoupila. V České republice neexistuje žádná centrální evidence, ve které by se lékař či pacient mohl dočíst, jaký je skutečný aktuální doplatek na předepsaný lék v konkrétní lékárně. Z uvedeného plyne, že lékaři nemohou pacienty běžně informovat o skutečné výši doplatku. Výjimkou mohou být situace, kdy se lékař příslušnou informaci náhodou dozví od jiného pacienta, lékárníka či výrobce léku. Tato informace je však platná pouze pro příslušnou lékárnu.
Vydáním vyhlášky v současné podobě ministryně zdravotnictví, podle našeho názoru, jen dokázala, že nemá základní znalosti o systému tvorby úhrad léků v České republice a vyhláškou uvádí pacienty v omyl.

Současně vyhláška neukládá lékaři povinnost informovat pacienta o výši doplatku. Toto ani vyhláška uložit nemůže, neboť jde o vyhlášku, jež stanoví náležitosti receptu. Vyhláška stanoví, že lékař označí jeden ze symbolů, které vybere podle toho, zda je lék plně či částečně hrazený. Tedy pacient není, nebude a ani nemůže být při současném systému informován o doplatku. Zaškrtávání symbolů je při současném systému naprosto orientační a ve svém důsledku zbytečné.

Písemný souhlas pacienta jeho podpisem vyžadován vyhláškou není a ani být nemůže.

Zakládání průpisů receptu do dokumentace odporuje zákonu 260/ 2001 Sb. Ministerstvo nemůže tuto zbytečnost uložit vyhláškou. Pokud tak učinilo, jednalo protizákonně a přestoupilo své zmocnění. ČLK vyzývá lékaře, aby nerespektovali toto protizákonné, navíc administrativně a ekonomicky zatěžující opatření. Pokud by náhodou chtěl některý krajský zdravotní rada některého lékaře postihnout za nerespektování protizákonného ustanovení, pak ČLK poskytne lékaři bezplatnou právní pomoc, která by nepochybně vyústila ve zrušení vyhlášky Ústavním soudem.

za ČLK poskytuje MUDr. David Rath

Vyjádření právního oddělení ČLK k vyhlášce MZ č. 34/2004 Sb.

Vyhláška byla vydána dne 23. 1. 2004. Běžní odběratelé Sbírky zákonů ji nemají dosud, t. j. ke dni 2. 2. 2004 doručenu. Vyhláška přitom až na malou výjimku nabývá účinnosti dnem 1. 2. 2004.

V ustanovení § 9 této vyhlášky byl novelou připojen druhý odstavec, který ukládá povinnost učinit průpis vystaveného receptu součástí zdravotnické dokumentace vedené o pacientovi. Toto ustanovení je v rozporu se zákonem a nepřípustně překračuje zákonné zmocnění.
Náležitosti zdravotnické dokumentace jsou jasně a jednoznačně stanoveny zákonem. Jde o ustanovení § 67b odstavec 2 zákona č. 260/2001 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č.20/1966 Sb. o péči o zdraví lidu. Toto ustanovení neobsahuje žádné zmocnění, podle kterého by snad Ministerstvo zdravotnictví mohlo uvedené ustanovení zákona svými vyhláškami jakkoli měnit či rozšiřovat.
Kromě toho ustanovení § 75 odstavec 3 zákona č. 79/1997 Sb. v platném znění, na které se vyhláška č. 34/2004 Sb. odvolává, stanoví zmocnění pro Ministerstvo zdravotnictví tak, že "upraví vyhláškou způsob předepisování léčivých přípravků, náležitosti lékařských předpisů a pravidla jejich používání". Z tohoto zmocnění tedy Ministerstvu zdravotnictví nevyplývá právo stanovit, že průpis vystavených receptů má být zakládán do zdravotnické dokumentace pacienta, zvláště za situace, kdy náležitosti zdravotnické dokumentace upravuje zcela jiný zákon.
Navíc předmětná vyhláška nepamatuje na situaci, kdy lékař vyhotovuje recepty elektronickými prostředky - vytiskne recept na počítači. V takovém případě žádný "průpis" technicky provést nelze.

Podle § 4 odstavec 3 novelizované vyhlášky je dáno, jakými symboly se označí léčivé přípravky podle toho, zda jsou plně hrazeny ze zdravotního pojištění či nikoli. Současné formuláře receptů tyto symboly neobsahují. Tyto formuláře lze nadále používat do 31.12.2005, avšak lékař sám musí do nich dopsat příslušné symboly a zaškrtnout jeden z nich. To nepochybně velmi zdrží lékaře v jeho práci, prodlouží čekací lhůty a zkrátí čas věnovaný pacientovi na úkor administrativního úkonu.

Podle § 4 odst.2 písmeno b) novelizované vyhlášky je lékař, který předepisuje léčivý přípravek doporučený jiným odborným lékařem, povinen uvést na zadní stranu receptu jméno, příjmení a odbornost doporučujícího lékaře. Také tento akt zbytečně lékaře časově a administrativně zatíží a navíc je duplicitní, neboť tento údaj je již uveden ve zdravotnické dokumentaci

Z toho pro lékaře vyplývá: Povinnost zakládat průpisy receptů do zdravotnické dokumentace je v rozporu se zákonem č. 260/2001 Sb. a nad rámec zmocnění zákonem č. 79/1997 Sb. Její neplnění nemůže být považováno za nezákonné jednání.


V Praze dne 2. 2. 2004
JUDr. Jan Mach




zpět